Hypermobilita v běžném dni: proč může bolet stání, sezení i chůze

Když se řekne přetížení pohybového aparátu, většina lidí si představí sport, běh nebo těžký trénink. U lidí se symptomatickou hypermobilitou se však mohou obtíže objevovat i při zdánlivě nenáročných činnostech:

• při dlouhém stání,
• během sezení,
• při obyčejné chůzi,
• nebo až na konci běžného pracovního dne.

To bývá matoucí. Člověk má pocit, že „nic náročného nedělal“, a přesto ho bolí kolena, kotníky, kyčle nebo záda.

Problémem ale nemusí být pouze velikost zátěže. Důležitá je také její délka, opakování, poloha kloubu a schopnost svalů udržovat pohyb pod kontrolou.

Hypermobilita sama o sobě nemusí bolet

Hypermobilita znamená, že se jeden nebo více kloubů pohybuje ve větším rozsahu, než je obvyklé. Sama o sobě není automaticky nemocí. Mnoho hypermobilních lidí nemá bolesti ani jiné významné obtíže.

U části lidí je však větší rozsah spojen s:

• nižší tolerancí dlouhých statických poloh,
• rychlejší svalovou únavou,
• horší kontrolou krajních poloh,
• opakovaným přetěžováním některých struktur,
• nejistotou nebo pocitem nestability.

Nejde tedy jednoduše o to, že je kloub „příliš volný“. Rozhodující je, jak dobře dokáže člověk svůj rozsah řídit a jak dlouho v něm dokáže fungovat bez obtíží.

Stání není odpočinek, ale nemusí být ani nebezpečné

Při stání pracují svaly chodidel, lýtek, stehen, pánve i trupu. Jejich aktivita je menší než při sportu, ale musí probíhat nepřetržitě.

Někteří hypermobilní lidé si stání usnadňují tím, že kolena propnou až do krajní polohy, přenesou váhu převážně na jednu nohu nebo nechají pánev vychýlit do strany. Tím mohou krátkodobě snížit svalové úsilí.

Taková poloha sama o sobě nemusí poškodit kloub. Pokud v ní ale člověk zůstává dlouho a stále stejným způsobem, může se postupně objevit nepohodlí, svalová únava nebo bolest.

Řešením není stát neustále strnule v jedné „dokonalé“ pozici. Vhodnější je polohy průběžně střídat:

• neponechávat kolena dlouho v maximálním propnutí,
• přenášet váhu mezi oběma nohama,
• občas udělat několik kroků,
• využít oporu nebo si jednu nohu krátce podložit,
• při delším stání zařazovat pohybové přestávky.

Nejlepší poloha obvykle není jedna přesně předepsaná poloha. Je to poloha, kterou můžeme bezpečně měnit.

Co se děje při dlouhém sezení

Ani při sezení se svaly zcela „nevypnou“. Jejich aktivita se však mění a část tělesné hmotnosti přebírá židle a její opěrné plochy.

Pokud člověk sedí dlouho bez změny polohy, může se objevit:

• ztuhlost,
• lokální tlak,
• svalová únava,
• nepohodlí v oblasti zad, pánve nebo kyčlí,
• pocit nejistoty při prvních krocích po postavení.

Neznamená to, že se tělo během sezení „odnaučilo řídit pohyb“. Spíše potřebuje po delší statické poloze krátký čas na změnu svalové aktivity a přizpůsobení oběhu i koordinace.

Ani zde neexistuje jediná správná poloha, ve které bychom měli sedět několik hodin. Pomoci může:

• opřít chodidla o podlahu,
• využívat opěradlo,
• střídat vzpřímenější a uvolněnější sed,
• měnit polohu nohou,
• pravidelně vstát a projít se,
• upravit výšku stolu a židle podle konkrétní činnosti.

Při dlouhém sezení je často důležitější pravidelná změna polohy než snaha udržet jednu polohu dokonale.

Chůze je přirozená zátěž, ne nepřítel

Chůze je pro většinu lidí bezpečný a prospěšný pohyb. Každý krok ale vytváří opakované zatížení, na které musí reagovat chodidlo, kotník, koleno, kyčel i trup.

U symptomatické hypermobility může být náročnější udržet osu dolní končetiny nebo kontrolovat pohyb při delší vzdálenosti a narůstající únavě. To však neznamená, že každý krok vytváří mikrotrauma.

Většina tkání je na opakované zatěžování přirozeně stavěná. Potíže mohou vzniknout tehdy, když celková zátěž překročí jejich aktuální kapacitu – například při náhlém prodloužení trasy, rychlejším tempu, nevhodně dávkované zátěži nebo nedostatečné regeneraci.

Pokud se při chůzi objevuje bolest, sledujeme především:

• po jaké vzdálenosti začíná,
• zda se postupně zhoršuje,
• jak se mění technika chůze při únavě,
• jak tělo reaguje později během dne,
• zda obtíže přetrvávají také následující den.

Cílem obvykle není chůzi úplně omezit. Vhodnější bývá upravit její dávku a postupně zvyšovat toleranci.

Proč mohou bolet i běžné činnosti

Bolest při stání, sezení nebo chůzi nemá jednu univerzální příčinu. Může se na ní podílet kombinace:

• dlouhé statické polohy,
• svalové únavy,
• nižší tolerance tkání vůči zatížení,
• horší koordinace,
• předchozího poranění,
• nedostatečné regenerace,
• zvýšené citlivosti nervového systému,
• stresu a nekvalitního spánku.

Proto není přesné vysvětlovat všechny obtíže „slabým kolagenem“ nebo postupným hromaděním mikrotraumat.

Bolest je výsledkem spolupráce tkání, nervového systému a aktuální situace člověka. Někdy upozorňuje na přetížení, ale její intenzita nemusí přesně odpovídat rozsahu případného poškození.

Jakou úlohu mají kolagenní struktury

Vazy, šlachy a kloubní pouzdra obsahují velké množství kolagenu a podílejí se na přenosu sil i stabilitě kloubu. Nejsou však pouze pasivními provazy, které čekají, až svaly přestanou pracovat.

Jsou součástí živých tkání, které průběžně reagují na pohyb, zatížení, regeneraci a celkový zdravotní stav.

Dlouhodobou funkci pohybového aparátu proto nelze postavit pouze na představě, že potřebujeme „více kolagenu“. Důležitá je kombinace:

• přiměřeného mechanického zatížení,
• svalové síly a vytrvalosti,
• kontroly pohybu,
• dostatečné regenerace,
• pestré stravy a dostupných stavebních látek.

Doplněk stravy může výživu podpořit, ale nemůže nahradit pohybovou léčbu ani odstranit příčinu bolesti.

Co pomáhá v každodenním životě

U symptomatické hypermobility obvykle není cílem každou polohu dokonale hlídat. Neustálá kontrola může člověka zbytečně stresovat a zvyšovat obavy z běžného pohybu.

Větší smysl má několik jednoduchých zásad:

1. Střídat polohy

Dlouhé stání nahrazovat krátkou chůzí, při sezení pravidelně měnit oporu a během dne kombinovat různé činnosti.

2. Nezůstávat dlouho v krajním rozsahu

Kloub nemusí být neustále „zamčený“ v maximálním propnutí jen proto, že je tato poloha subjektivně snadná.

3. Rozvíjet sílu a vytrvalost

Nestačí udržet správnou polohu několik sekund. Svaly ji musí zvládat také při delším stání, chůzi a běžné únavě.

4. Zvyšovat zátěž postupně

Délku chůze, dobu stání i náročnost cvičení přidáváme podle reakce těla, nikoli skokově.

5. Vyhledat příčinu přetrvávající bolesti

Pokud bolest omezuje běžné fungování, opakovaně se vrací nebo je spojena s otokem, nestabilitou či nočními obtížemi, je vhodné odborné vyšetření.

Nejde o dokonalé držení těla

Problém často nezačíná tím, že člověk stojí, sedí nebo chodí „špatně“. Pohybový aparát přirozeně využívá různé polohy a žádná jednotlivá pozice není sama o sobě automaticky škodlivá.

Podstatná je schopnost polohu měnit, řídit pohyb a zvládat každodenní zátěž bez postupného nárůstu obtíží.

U hypermobility proto není cílem tělo znehybnit. Cílem je získat kontrolu nad větším rozsahem, který už má.